Ironie, aneb, Sebekritická neprůhlednost postmoderní architektury
Chci si vypůjčit
Dějiny postmoderní architektury se už dávno uzavřely. Tento fakt podněcuje dnešní historiky architektury, a to dokonce i české, aby tyto dějiny zmapovali. Kniha Emmanuela Petita vyniká mezi takovými pokusy svým teoreticko-analytickým přístupem. Petit si uvědomil, že postmodernismus se už od svých počátků po roce 1960 ujal tématu, s jakým
se v dějinách architektury setkáme jen sporadicky. Zvykla-li si architektura doby modernismu i dob starších ladit svoje projevy do důstojného, vážného, ne-li tragického tónu, postmoderní autoři se naopak rozhodli sázet na humor a ironii. Petit si vybral pětici z nich – Roberta Venturiho, Stanleyho Tigermana, Aratu Isozakiho, Petera Eisenmana a Rema Koolhaase -, aby sledoval, jakou funkci každý z nich ironii přikládá a jak s ní pracuje ve svých projektech. Porovnává přitom myšlení těchto architektů-intelektuálů s idejemi slavných ironizujících filozofů, básníků a literárních vědců, od Sókrata přes Giambattistu Vica, bratry Schlegely, Sorena Kierkegaarda a Friedricha Nietzscheho po Umberta Eca, Jacquese Derridu, Paula de Mana, Jeana Baudrillarda a Richarda Rortyho. Třebaže problém, jaký autor řeší, není snadný, Petitův výklad je velmi čtivý a přesvědčivý. Jeho kniha si klade za cíl oslovit jak širší obec laických zájemců o architekturu 20. století, tak i studenty a odborníky.
… celý popis
Uloženo v:
Podrobná bibliografie
-
Hlavní autor
-
Emmanuel Petit, 1973-
-
Další autoři
-
Ladislav Nagy, 1974-
-
Typ dokumentu
- Knihy
-
Fyzický popis
- 263 stran : ilustrace ; 22 cm
-
Vydáno
-
V Řevnicích :
Arbor vitae,
2018
-
Vydání
- Vydání první
-
Edice
- Texty o architektuře (Arbor vitae)
-
Témata
-
Popis jednotky
- Obsahuje rejstřík
-
ISBN
- 978-80-7467-143-2
