Učící se organizace

Chci si vypůjčit

Žijeme v post-industriální společnosti, ve které se znalost stává stále významnějším zdrojem bohatství. Znalosti jsou však velmi těžko zachytitelnou věcí. Aktiva založená na znalostech se prostě nechovají stejně jako fyzická aktiva, která jsou nám důvěrně známá. Neumíme ani dobře nakládat s bohatstvím, které aktiva založená na znalostech mohou generovat. Znalostní aktiva poskytují užitečné služby a mají tak potenciální ekonomickou hodnotu. Na rozdíl od fyzických aktiv se však lze o znalostní aktiva podělit s ostatními, aniž by původní vlastník přicházel o vlastnictví. Sdílení znalostí totiž nesnižuje jejich užitečnost– původnímu nositeli stále přinášejí užitek. Sdílená znalost ale ztrácí na vzácnosti. Jak si s tím poradíme? Obvykle když se snažíme ochránit svá znalostní aktiva, chováme se k nim stejně jako k fyzickým aktivům – vystavíme kolem nich bariéry a bráníme jejich unikání, aby jejich hodnota nebyla ohrožena. To může docela dobře fungovat s některými druhy znalostních aktiv, jako jsou třeba patenty, ale ani tady ne vždy. Se stále rostoucím intelektuálním pirátstvím se vlastnická práva ke znalostem stávají velmi křehkým a pomíjivým statkem. Ne všechny kultury vyžadují znalosti naservírované v dobře strukturovaném balení. Některým prospívají určitá míra nejednoznačnosti a vágnost, preferují znalosti hůře šiřitelné. To komplikuje sdílení znalostí s kýmkoliv, kdo stojí mimo takovou kulturu – není členem klanu. Znalosti se pak stávají zdrojem moci pro ty, kteří k nim mají přístup. Proces, kterým se udržují a rozvíjejí znalosti v rámci podniku, je tzv. řízení znalostí nebo management znalostí. Z podstaty věci je orientován spíše do minulosti a jako takový tvoří jen jednu složku organizačního učení. Organizační učení je nástroj pro adaptaci podniku na změny, eliminaci minulých chyb a udržování znalostí. Rychlost, s jakou se podnik dokáže učit, se stává základem konkurenční výhody, zejména v odvětvích na znalosti náročných. Charakter této příručky jaksi implicitně předurčuje její zaměření na co a jak v učící se organizaci., co je učící se organizace a jak k ní lze dospět nebo jak lze její principy aplikovat. Otázka jak zaměřuje pozornost na problémy implementace. Pozornost zaměřená na implementaci však může vést k určitému druhu zaslepenosti, ve které lidé oslněni zářivou vizí už dále nezkoumají smysl toho, co dělají. Jestli se jednotlivec nebo organizace má učit, je vždy spojeno se smyslem, s účelem. Lidé i organizace se učí proto, aby v životě uspěli co nejlépe. S tím, jak je v průběhu učení staré nahrazováno novým, se znovu a znovu vynořuje otázka identity a smyslu. Jakou roli hrajeme v rámci celku? Pro mnoho lidí je učící se organizace nástrojem pro pružnost, schopnost rychle se adaptovat, být ve správný čas na správném místě, aby mohla být plně využita výhoda plynoucí ze změny a z příležitostí, které změna přináší. Docela jednoduchá otázka „Proč organizace dělá to co dělá?“ může vést k podobně jednoduché odpovědi: „Proto, aby si zajistila přežití (existenci).“ Přestože na takové odpovědi není nic nemorálního – organizace stejně jako lidé stojí o přežití – neosvobozuje nikoho od mravní odpovědnosti. Udělali byste cokoliv, abyste přežili? Když ne, co je to, co byste nikdy neudělali? Co děláte teď z toho, co byste před lety považovali za nemyslitelné? Jakkoli se zdá, že pro „měkkosrdcatost“ není v konkurenční prostředí místo, zavilá tvrdost může také vést k neúspěchu. Michael Young z londýnské School for Social Entrepreneurs tvrdí, že tato škola je pro „tvrdohlavé“ a „velkorysé“. Tyto dvě polohy jsou často vnímány jako protiklady: jedinec musí být jedním nebo druhým. Tvrdohlavost zvyšuje šance na přežití, zatímco velkorysost pomáhá konat dobro. Každá z těchto poloh má i své stinné stránky: tvrdohlavost může v extrémním případě vést k destrukci a velkorysost v potlačování sebe sama nebo k sebeobětování. Tato příručka je praktickým nástrojem pro manažery, kteří cítí potřebu aplikovat principy učící se organizace ve vlastním podniku a kteří hledají pomoc v tomto procesu. Přestože je orientována hlavně prakticky, zahrnuje i pasáže vysvětlují základy teorií, na nichž je koncept učící se organizace budován. … celý popis

Podrobná bibliografie

Hlavní autor

Ivana Tichá, 1963-

Typ dokumentu

Knihy

Fyzický popis

141 s. : il. ; 21 cm

Vydáno

Praha : Alfa Publishing, 2005

Vydání

1. vyd.

Edice

Management praxe

Témata

znalostní management

učící se organizace

knowledge management

organizational learning

příručky

handbooks and manuals

Bibliografie

Obsahuje bibliografii

ISBN

80-86851-19-2